Něco málo se setkání

Praha FM

 

Tak jsem plná dojmů a myslím že alespoň něco málo té čerstvé energie a víry bych měla poslat i vám všem. Do Prahy na celosvětové setkání jsem se těšila a díky manželovi jsem tam byla o hodinu dříve, což se ukázalo, že je velmi dobře, protože před hotelem Olšanka mi došel dech…. Stála tam krásná červená autíčka značky Peugeot 107 a 407 v počtu 9 kusů se značkou té naší voňavé firmy a všichni co jeli kolem tramvají nebo šlapali pěšky, otáčeli své hlavinky a zírali na to nadělení, dárkově zabalená s krásnou mašlí na střeše. Já jsem to celou hoďku rozdýchávala a i pak, po celý den jsem měla co dělat, abych své myšlenky soustředila na přednášku.

Musím přiznat, že jsem poznala již několik firem, několik zaměstnavatelů, ale opravdu nikde mi za odvedenou práci nedali auto, sotva jsem dostala nějakou almužnu-coby výplatu a to bylo vše, jediné co spolehlivě přibývalo, byla práce. A odměna, ale ani „děkuji“ a podání ruky neproběhlo nikde a to nejsem žádný flákač..... Každou práci jsem dělala, jak nejlépe to šlo a ke každé jsem se snažila přistupovat s láskou…no …a …odměna stále nikde…

A tak snad teď smím říct (pro jistotu to zaťukám), že konečně mám práci, která je voňavá, ze které záda nebolí, do které když dám kus svého srdce, tak se mi jakýkoliv vklad mnohonásobně vrátí a to i v podobě nových, krásných známých a přátel, zajímavého výdělku a ocenění od „šéfa“, který si nehraje na „velkého šéfa“, ale je člověk jako my a začínal jako my a ví jak je důležité ocenění práce a snahy každého z nás … Prostě vidět a sáhnou si na ta autíčka, jen podpořilo mé myšlenky, že to co dělám má smysl a voňavou cestou jde dosáhnout velmi příjemných odměn. Jsem přesvědčená, že stojí za to bojovat, a věřit tomu za co bojujeme a nenechat se odradit odmítavým postojem některých lidiček, kteří časem stejně pochopí, že naše nabídka je skvělá a pak jdou a jelikož je jim nepříjemné přiznat to nám (alespoň většině těch nevěřících), tak nakoupí nebo se registrují u našich kolegů. Prostě někdo to pochopí hned a jiní na to musí mít čas.

Když to dokážu já, tak proč ne Vy?! Je to i o víře sami v sebe, když si jednou udáme jasný cíl a věříme si, není nic, co by nás zastavilo!!! A tak …VĚŘTE SI.., věřte tomu, co děláte, protože to děláte hlavně pro sebe!!!

Každý z nás tu šanci má, záleží jak pevně ji uchopí…

Vím že je to někdy těžké, občas máme všichni „den blbec“(omlouvám se za ten výraz) a máme pocit nicoty a na ramenou nás tíží chmury. Nevím jak vy, ale já tohle znám nejen z vyprávění.. A k takovému dni jsem slyšela krásné přirovnání:

Batole za den padne několikrát na zadek a taky si neřekne už nebudu vstávat, stejně se to chození nikdy nenaučím…a tak ten prcek zas a znova vstává …a z toho bychom se měli poučit (tak mne ještě napadá ..co se v mládí naučíš……)

A já vám k tomu upřímně přeji odvahu a dobrou náladu, sice nevyřeší všechny naše problémy, ale naštve tolik zakaboněných škarohlídů, že stojí za to si jí udržet!!!

Praha FM1 Praha FM3